Střednědobé a dlouhodobé financování

Ve srovnání s krátkodobým financováním je dlouhodobější financování přeshraničních obchodních aktivit obvykle vázáno na jednotlivé transakce. S ohledem na vysokou rizikovost střednědobého a dlouhodobého financování přeshraničních obchodních transakcí se všichni jejich účastnící snaží získat alespoň dílčí jistotu úhrady dlužné částky, např. pojištěním, zárukami spolehlivých ručitelů či dalšími způsoby.

Přímé čerpání prostředků poskytovaných institucemi finančního trhu je základní metodou financování střednědobých a dlouhodobých obchodních transakcí. Financování vývozu z prostředků, získaných se státní podporou zůstává nicméně jeho zajímavou alternativou. Ukazuje se to zejména v obdobích zpomalení ekonomického vývoje, kdy zvýšená obezřetnost a neochota komerčních bank a finančních institucí k poskytování finančních prostředků začíná působit jako limitující faktor přeshraničních podnikatelských aktivit.

Základní metodou financování střednědobých a dlouhodobých úvěrů je přímé čerpání prostředků od institucí finančního trhu.

Střednědobé a dlouhodobé půjčky na finančním trhu jsou vhodným nástrojem financování střednědobých a dlouhodobých úvěrů, nezbytných pro vývoz investičních celků, stavebních prací, různého druhu služeb i pro realizaci přímých zahraničních investic. Umožňují získání poměrně vysokých finančních částek na delší časové období, jsou však dostupné jen velkým firmám dobrého jména se stabilním postavením na trhu.

Úroková sazba, tedy „cena úvěru“, bývá v případě úvěrů tohoto druhu fixována a průběžně upravována podle situace na finančním trhu, obvykle s vazbou na některou z referenčních úrokových sazeb 1 . Nad běžnou sazbu se zpravidla sjednává přirážka, která je kalkulována podle bonity dlužníka. V případě sjednání úvěrové dohody by měl prodávající (vývozce) přizpůsobit měnové složení úvěru a časové rozložení splátek struktuře svých budoucích výdajů a tržeb.

Pro účely financování kapitálově náročných investic bývá využíváno tzv. projektového financování. Jde o financování z převážně soukromých zdrojů, které se uplatňuje zejména v energetice, v těžbě surovin, při výstavbě ropovodů, plynovodů, telekomunikačních a dopravních sítí a dalších projektů tohoto charakteru.

Za účelem přípravy projektu a jeho realizace bývá zřízena speciální ekonomická jednotka – SPE (angl. special purpose entity), a to ve formě kapitálově, ekonomicky a právně samostatné společnosti. Jejími společníky obvykle bývají finančně silné podnikatelské subjekty, které vkládají do společnosti kapitál, navrhují projekt a podílejí se na jeho realizaci. Jejich participace může spočívat v dodávkách technologie, výrobní kooperaci, odběru finální produkce a dalších komerčních aktivitách. Pro projektové financování je typický výrazný podíl cizích kapitálových zdrojů – z komerčních bank nebo finančních institucí. Sami společníci se na financování projektu podílejí vlastními zdroji jen minoritně, zhruba z 25 až 30 %, ale očekávají vysoké zhodnocení vložených prostředků. Ve specifických případech mohou být společníky SPE také instituce veřejného sektoru.

Možnost střednědobého a dlouhodobého financování poskytují také specifické obchodní transakce – zpětné nákupy a výrobní podílnictví (angl. buyback a production sharing). Lze jich využít v případech, kdy země dovozce je zemí rizikovou, nebo uplatňuje dovozní, platební, obchodně-politické nebo jiné restrikce srovnatelného charakteru. Transakce probíhá u zpětného odkupu tak, že dodavatel investičního zařízení nebo technologie po splnění kontraktu odebírá dohodnutou část produkce a její hodnotu používá k zápočtu splátek a úroku z poskytnutého úvěru. U výrobního podílnictví probíhá transakce podobně s tím, že se dodavatel dohodnutým způsobem podílí i na řízení podniku odběratele.

Státem podporované exportní úvěry jsou součástí systému proexportní politiky většiny zemí s vyspělou tržní ekonomikou. Realizace exportní podpory a její organizační uspořádání se však v jednotlivých státech může výrazně lišit.

Některé státy zřizují k tomuto účelu specializované finanční instituce – agentury pro vývozní úvěry (angl. export credit agencies – ECAs), při čemž úvěry těchto institucí jsou většinou vázány na pojištění, které omezuje rizika úvěrového vztahu. Se státní podporou lze v některých případech pojišťovat i taková rizika, která nejsou pojistitelná na komerčním základě (tzv. tržně nezajistitelná rizika). Potřeba pojištění rizik může v těchto případech omezovat možnosti financování. 

V jiných státech se mohou na financování exportu podílet i komerční banky nebo jiné soukromé, státní či polostátní úvěrové instituce. Jsou však vesměs vázány povinností spolupráce s cedulovými bankami nebo s institucemi, pověřenými pojišťováním vývozních úvěrů a poskytováním záruk za tyto úvěry. V ČR se na financování exportu podílejí jak komerční banky, tak i Česká exportní banka – ČEB. Pojistné služby pak poskytuje Exportní garanční a pojišťovací společnost – EGAP 2 .

Rozdíly v systémech financování exportních úvěrů se státní podporou samozřejmě výrazně ovlivňují konkurenční schopnost jednotlivých vývozců. Snaha o koordinaci podmínek podpory financování a pojišťování exportních úvěrů z veřejných zdrojů našla v r. 1978 odezvu na půdě OECD přijetím Ujednání o pravidlech pro oficiálně podporované vývozní úvěry (angl. Arrangement on Officially Supported Export Credits – tzv. Konsenzus OECD). Jedná se o gentlemanskou dohodu, jejíž dodržování je obligatorní pro všechny členské státy EU 3 . úvěrování (většinou od 2 do 10 let), podíl akontace a plateb při dodání, rozložení splátek, minimální úrokové a pojistné sazby a další smluvní podmínky. Řeší také opatření proti korupci, vliv financovaných projektů na životní prostředí a udržitelné půjčky nejchudším zemím tak, aby nebyla ohrožena jejich finanční budoucnost. Dodavatelé ze zemí, které nejsou účastníky konsenzu, nejsou jeho obsahem vázáni a stávají se díky tomu na zahraničních trzích konkurenty účastníků jak cenově, tak i nabízenými podmínkami financování, které ujednání OECD neumožňuje.

Pokud má na některém projektu zájem veřejný sektor, lze pro jeho realizaci využít tzv. partnerství veřejného a soukromého sektoru (angl. public private partnership – PPP). Projekt bývá realizován tak, že instituce veřejné správy stanoví cíle, kterých má být realizací projektu dosaženo, vyhlásí veřejnou soutěž a vybere vhodnou nabídku. Realizaci projektu smluvně podchytí a sleduje plnění obsahu uzavřené smlouvy. Soukromý investor zčásti nebo zcela zajišťuje financování projektu, nese zodpovědnost za jeho realizaci, uvedení do provozu a v některých případech jej po určitou dobu na základě koncese také provozuje. Návratnost investičních prostředků může být zajištěna jak poplatky od uživatelů projektu, tak i dohodnutými platbami od veřejného sektoru.

Shrnutí:

  • Střednědobé a dlouhodobé financování přeshraničních obchodních aktivit bývá obvykle vázáno na jednotlivé obchodní transakce.
  • Základní metodou financování střednědobých a dlouhodobých obchodních transakcí je přímé čerpání prostředků od institucí finančního trhu.
  • Financování z prostředků, získaných se státní podporou, zůstává jeho zajímavou alternativou.

Klíčová slova anglicky: Medium and long term financing, buyback, production sharing, export credit agencies, public private partnership.

Autor textu
Doc. Ing. Alexej Sato, CSc.

Doc. Ing. Alexej Sato, CSc. je absolventem oboru Ekonomika a řízení zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Více než 40 let se nepřetržitě pohybuje v komerční praxi, a to jak v tuzemsku, tak i  zahraničí. Po nástupu na katedru mezinárodního obchodu VŠE v roce 1997 se pedagogicky, výzkumně i publikačně zaměřil na problematiku mezinárodních obchodních operací, mezinárodního platebního styku a financování podnikatelské činnosti se zahraničím. Má bohatou publikační činnost jako autor a spoluautor řady knižních publikací, vědeckých prací a odborných článků. Podílí se na práci Komise pro cla a usnadnění obchodu Mezinárodní obchodní komory v Paříži.

Copyright © 2016 by Export Guru. All rights reserved. Created by noBrother.