Mezinárodní expanze pohledem právníka

V dnešní době globálních trhů má řada společností zájem vyvážet své zboží či služby do zahraničí. Jejich motivace bývá různá, ať už jde o zvýšení obratu, využití volných domácích kapacit, prohloubení specializace či nové podnikatelské příležitosti. Z právního hlediska existuje mnoho aspektů, kterými je nutné se před samotnou expanzí zabývat a to nejen z pohledu tradičních obchodních modelů, ale i z hlediska moderních trendů v rámci jednotného digitálního trhu.

Expanze do zahraničí s sebou nese mnoho výhod, skýtá však i mnohá úskalí. V první řadě by se měl podnikatel zamyslet o nastavení obchodní struktury, která by nejlépe vyhovovala způsobu podnikání a typu vyváženého "produktu" (jedná se o výrobek, službu nebo obojí?).

Expanze může probíhat jak vlastními silami, tak v rámci spolupráce s obchodním partnerem v cílové zemi. Důležité je pak samozřejmě i to, zda se podnikatel rozhodne expandovat na unijní trh nebo mimo něj. Při nastavování optimální obchodní struktury je zásadní fází zmapování legislativního rámce oblasti, kam se podnikatel chystá expandovat a to včetně zjištění a posouzení daňových aspektů, které se v různých státech liší. Užitečnou pomůckou zpravidla bývají komparativní studie daných legislativ, které jak pomohou se v odlišných právních požadavcích zorientovat, tak odhalit případné nástrahy. 

Dalším významným bodem je zajištění lidských zdrojů. Zde se nabízí otázka, zda do cílové země přivést své vlastní experty či zda využít služeb místních obchodních zástupců na základě příslušných smluv či provést lokální nábor zaměstnanců. Opět bude záležet, zda podnikatel expanduje do členského státu EU či mimo unijní hranice. V případně použití místních lidských zdrojů bude opět nutné se seznámit s místní legislativou týkající se práv a povinností zaměstnanců.

Každá expanze samozřejmě vyžaduje dostatečné zajištění finančních zdrojů. Lze využít zdroje interní, jako je například vlastní kapitál nebo hospodářské výsledky z minulých účetních období, tak zdroje externí, jako jsou například bankovní úvěry či vydání dluhopisů. Lze taky zvážit možnosti alternativního financování (např. tzv. crowdfunding). V této oblasti bude pak klíčovým bodem zejména posouzení daňových aspektů.

Podnikatel by se též měl zamyslet, zda své výrobky či služby chránit právy duševního vlastnictví a pokud ano, tak zvolit vhodnou strategii, aby tato ochrana v praxi efektivně fungovala. V této oblasti se nabízí řada prostředků, jak své duševní vlastnictví ochránit nejen na národní úrovni, ale i na úrovni evropské a mezinárodní. Mezi tyto instituty spadají typicky ochranné známky, průmyslové či užitné vzory nebo patenty. Autorským dílům poskytuje ochranu právo autorské a nesmíme zapomínat ani na úpravu ochrany obchodní firmy, doménového jména, databáze, know-how a další. 

Neustálý vývoj digitálního podnikání a široké spektrum používaných digitálních prostředků s sebou nese mnoho výhod, ale klade na podnikatele i řadu povinností. V případě obchodování na internetu je tak nutné plnit zejména povinnosti vyplývající z ochrany spotřebitele, řádně upravit a zajistit dostupnost svých obchodních podmínek, reklamačních řádů jakož i dodržovat zásady ochrany osobních údajů (od května 2018 dle nového evropského nařízení). Vedle tohoto evropského nařízení je nutné sledovat též evropskou legislativu v rámci jednotného digitálního trhu, která významnou měrou upravuje obchodování na internetu v řadě oblastí (např. http://digitalbusiness.law/).

Pokračovat na Exportní bariéry a rizika

Autor textu
Andrea Jarolímková

Advokátka v mezinárodní kanceláři Bird & Bird. Zaměřuje se primárně na právo duševního vlastnictví, právo informačních technologií včetně ochrany osobních údajů. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

 

Copyright © 2016 by Export Guru. All rights reserved. Created by noBrother.