Investice v zahraničí

Podniky mohou v zahraničí realizovat portfoliové investice (nákup akcií nebo jiných cenných papírů) a přímé zahraniční investice ve formě kapitálových vkladů, vnitrofiremních půjček a reinvestovaného zisku. Jedná se o nově zakládané podniky, fúze, akvizice, společné podnikání a strategické aliance. Investice v zahraničí mohou podporovat komerční a/nebo výrobní či jiné podnikatelské aktivity.

Rozhodování o formě kapitálového vstupu na zahraniční trh je složité, a protože se jedná o dlouhodobou investici, je třeba zvážit celou řadu skutečností. Jedná se zejména faktory marketingové (velikost trhu, růstový potenciál, možnost oslovit zahraniční spotřebitele, stávající konkurence), obchodněpolitické (rizika podnikání, bariéry pro vstup), nákladové (přímé i nepřímé náklady) a faktory, které souvisejí s investičním klimatem v dané zemi (investiční pobídky, zákaz majority pro zahraniční subjekty). Bezprostřední přítomnost na zahraničním trhu však jednoznačně přináší společnostem řadu výhod. Podnik má přímý kontakt se zahraničními zákazníky a může tak lépe reagovat na jejich potřeby a přání, může sledovat vývoj na trhu, získávat informace, například o výběrových řízeních, může pružně reagovat na poptávky atp.

Bezprostřední přítomnost na zahraničním trhu může znásobit mezinárodní konkurenceschopnost.

 

Časté jsou investice do oblasti služeb, které slouží k podpoře zahraničněobchodní činnosti. Pro obchodní podnikání v zahraničí může podnik využít formu dceřiné společnosti nebo pobočky/organizační složky či reprezentační kanceláře.

Dceřiná společnost (subsidiary company) je samostatným právním subjektem, který řídí mateřská zahraniční společnost. Dceřiná společnost je z pohledu národního práva vždy vlastní společností země, ve které má dceřiná společnost sídlo. Dceřiná společnost tak podléhá místním předpisům upravujícím založení a zápis do příslušného obchodního rejstříku a podniká vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Mateřská společnost může v zahraničí buď založit zcela novou firmu, anebo může dojít k akvizici (velmi často se jedná o odkup společnosti, se kterou firma spolupracovala, např. formou výhradní distribuce nebo obchodního zastoupení), či ke společnému podnikání. Hlavním cílem založení obchodních dceřiných společností v zahraničí je obvykle dovoz a distribuce výrobků a služeb mateřské firmy na cílovém zahraničním trhu. Výhodou je jak kontrola nad marketingovou a prodejní strategií, tak možnost poskytování servisních a dalších služeb, zajištění dostatečných zásob na skladě, které umožňují pohotové dodávky a zvyšují konkurenceschopnost vůči tuzemským firmám v nabídce krátkých dodacích lhůt, v případě poruchy stroje či zařízení je možné rychle vyslat techniky přímo na místo apod. Dceřiná společnost má bezprostřední přístup nejen k zákazníkům, ale také k dodavatelským firmám, finančním a dalším službám na zahraničním trhu a může lépe omezovat rizika vyplývající z podnikání na daném trhu. 

Zahraniční pobočka (branch office) a reprezentační kancelář (liaison office) nemají vlastní právní subjektivitu, nemohou tedy přímo na zahraničním trhu podnikat, ale mohou využít své bezprostřední přítomnosti na trhu pro marketingové aktivity, zejména oslovování zákazníků, a plnit reprezentační a informační funkce.

Investice na zelené louce (greenfield investment) jsou nově založené a nově postavené podniky. Touto formou firmy často rozšiřují své výrobní nebo prodejní kapacity v zahraničí zejména při vstupu na méně vyspělé trhy, kde nejsou příležitosti pro akvizice tuzemských společností, ale také v případě investic do vysoce technologicky náročných odvětví, kde může být výhodné vybudovat na zahraničním trhu nové špičkově vybavené pracoviště. Pro hostitelskou zemi bývají investice na zelené louce vítané, protože mohou znamenat více kapitálu, více moderních technologií a hlavně jsou větším přínosem z hlediska tvorby pracovních míst než například akvizice nebo fúze. Proto jsou často podporovány formou investičních pobídek.

Akvizice (takeover) může být charakterizována jako převzetí fungujícího podniku nebo jeho části. Fúze (merger) může mít formu sloučení nebo splynutí. Sloučení znamená spojení obchodních společností, při kterém zaniká slučovaná společnost bez likvidace aktiv a pasiv, protože aktiva i pasiva přecházejí na společnost, se kterou se zanikající společnost slučuje. Splynutím se rozumí spojení obchodních společností, při kterém splývající společnosti zanikají, a vzniká nový právní subjekt. V praxi se nejčastěji setkáváme s horizontálními formami akvizic nebo fúzí, při kterých se spojují podniky ze stejného oboru podnikání. Jejich hlavním cílem, jsou úspory z rozsahu a zvýšení podílu na zahraničním trhu. Vertikální formy mají za cíl posílení kontroly nad dodavateli či odběrateli. Obvyklým cílem konglomerátních forem, při kterých se spojují firmy z různých oborů, je diverzifikace firemních aktivit a rozložení podnikatelských rizik.

Společné podnikání (joint venture) je spojení prostředků dvou nebo více subjektů do společného vlastnictví. Jedná se o formu podnikání, jejímž cílem je realizace společného podnikatelského záměru, podílení se na vytvořeném zisku, podstupování podnikatelských rizik a krytí případných ztrát. Společné podniky jsou právnickými osobami, vystupují vlastním jménem a nesou za své jednání odpovědnost. Musí být založeny v souladu s právním řádem země zřízení nebo země, ve které má podnik své sídlo. Hlavní výhody společného podnikání mohou spočívat ve využití kontaktů a znalosti trhu místního partnera a v omezení investičního rizika. Nevýhodou jsou nejčastěji problémy spojené se společným řízením, protože podniková kultura i manažerské metody mohou být značně odlišné.

U strategických aliancí jsou obvykle partnery kapitálově silné firmy. Původně byly strategické aliance vytvářeny zejména v technologicky a investičně náročných odvětvích, například v telekomunikacích či leteckém a automobilovém průmyslu. V současné době se s nimi setkáváme i v dalších odvětvích a strategické aliance zakládají i firmy vyrábějící rychloobrátkové zboží nebo obchodní řetězce. Strategické aliance mohou mít různou formu – mohou být obdobou smluvních společných podniků bez vzájemných kapitálových vazeb, ale v některých případech se může jednat, v omezeném rozsahu daného projektu, i o kapitálovou spoluúčast.

Shrnutí:

  • Rozhodování o formě kapitálového vstupu na zahraniční trh ovlivňuje řada faktorů, které můžeme rozdělit do čtyř základních skupin na faktory marketingové, obchodněpolitické, nákladové a faktory, které souvisejí s investičním klimatem.
  • K podpoře obchodní činnosti může podnik využít formu dceřiné společnosti nebo pobočky/organizační složky či reprezentační kanceláře.
  • Přímé zahraniční investice mohou mít formu kapitálových vkladů (hmotných a nehmotných investic) i formu vnitrofiremních půjček a reinvestovaného zisku. Portfoliové investice spočívají v nákupu akcií nebo jiných cenných papírů.

Klíčová slova anglicky: subsidiary company, branch office, greenfield investment, mergers and acquisitions, joint venture.

Autor textu
Prof. Ing. Hana Machková, CSc.

Rektorka VŠE. Absolventka oboru Ekonomika a řízení zahraničního obchodu na VŠE. Specializuje se na mezinárodní marketing a mezinárodní obchodní operace. Od roku 2002 do roku 2014 vedla Katedru mezinárodního obchodu na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE.

Copyright © 2016 by Export Guru. All rights reserved. Created by noBrother.