Financování exportu

Jednou ze zásadních otázek, kterou je potřeba při vývozu zboží a případně i služeb na zahraniční trhy vyřešit, je otázka financování celé transakce. I když z celkového pohledu finančního řízení společnosti je financování exportu neoddělitelné od běžných transakcí na domácím trhu, má financování přeshraničních transakcí svá specifika, jež souvisí zejména s větší geografickou vzdáleností, delším časem na zpracování operace a vyšší mírou rizikovosti. Větším nárokům na finanční zajištění pak odpovídá komplexnější nabídka instrumentů financování, které je možné při vstupu na zahraniční trhy využít.

Finanční zajištění vývozních operací má svá specifika, a vyžaduje proto důkladné vyhodnocení nákladů a přínosů všech dostupných metod a nástrojů financování exportu s ohledem na charakter příslušné transakce a  specifické potřeby vývozce.

Volba konkrétní metody financování pro danou vývozní operaci závisí především na charakteru transkace (hodnota, splatnost, typ zboží atp.) a specifických potřebách vývozce. Nejčastější formou financování jsou úvěry, které mohou být poskytovány různými subjekty, tedy dodavateli, odběrateli i bankami a dalšími finančními institucemi.

  • V podmínkách silné konkurence na mezinárodních trzích je dnes obvyklé, že vývozci poskytují svým zahraničním odběratelům takzvané dodavatelské úvěry, jejichž podmínky se pro řadu odběratelů stávají rozhodujícím kritériem při výběru obchodního partnera.
  • Úvěr poskytnutý odběratelem (např. ve formě platby předem) je oproti dodavatelskému úvěru v mezinárodním obchodě spíše výjimečný a používá se jen pro specifické transakce z hlediska obchodních partnerů (např. v případě vysoké teritoriální i komerční rizikovosti odběratele) nebo s ohledem na charakter dodávaného zboží (např. speciální zboží vyrobené na zakázku atp.).
  • Nejpružnějším nástrojem k financování dodavatelských úvěrů je využití kontokorentního úvěru. Pokud má podnikatel u banky otevřený kontokorentní účet, může na něm vykazovat debetní zůstatek až do předem sjednané výše, aniž by musel o poskytnutí úvěru banku nějakým zvláštním způsobem žádat.
  • K financování vývozu je možné použít standardní bankovní úvěr, u něhož lze očekávat nižší úrokové sazby ve srovnání s kontokorentem. Na druhou stranu časové i finanční náklady na získání a čerpání bankovního úvěru budou vyšší.
  • V mezinárodním obchodě bývá někdy dodavatelský úvěr zajištěn směnkou. V tomto případě může dodavatel (majitel směnky) tuto směnku nabídnout vybrané bance k eskontu ještě před její splatností a získat tak potřebné finanční prostředky.
  • K financování vývozu je možno použít i dokumentární akreditiv s odloženým placením, který představuje dodavatelský úvěr s mimořádně nízkou mírou úvěrového rizika. Takto zajištěnou pohledávku lze proto bez větších problémů odprodat finančním zprostředkovatelům, kteří si srážejí diskont.

Specifickým nástrojem financování krátkodobých pohledávek je takzvaný mezinárodní faktoring, který představuje globální prodej budoucích krátkodobých exportních pohledávek specializované společnosti, která potom obstarává inkaso těchto pohledávek.

V případě financování střednědobých a dlouhodobých exportních pohledávek většího rozsahu, jsou jednotlivé metody financování podstatně více vázáné na konkrétní obchodní operace. Poměrně zajímavou možností je zde takzvaný forfaiting, jenž představuje odkup střednědobých, respektive dlouhodobých exportních pohledávek specializovanou institucí.

Oblíbeným nástrojem pro financování hodnotově rozsáhlejších dodávek s delší splatností jsou tzv. exportní odběratelské úvěry. Jde o úvěry, které poskytuje banka v zemi vývozu přímo zahraničnímu odběrateli, anebo jeho bance, a to za přesně specifikovaných podmínek. Prostředky tak lze použít výhradně na nákup v kontraktu vymezeného zboží, investičních celků atp.

Alternativně lze uvažovat o tzv. projektovém financování, které spočívá v tom, že se za účelem realizace dané transakce založí právně samostatná specializovaná jednotka, do které investoři soustředí potřebné zdroje k zajištění transakce, a to obvykle s vysokým podílem dluhového financování. Jak sami investoři, tak i věřitelé vstupují do projektu v očekávání budoucích zisků plynoucích z čistých očekávaných finančních toků projektu. Úměrně tomu pak ale také nesou příslušná rizika.

Při hledání optimálních nástrojů k financování příslušné obchodní transakce je možné využít také institucí, které se v souladu s hospodářskou politikou státu zabývají financování a pojišťováním vývozů se státní podporou. Jde o financování, které může nabízet výrazně výhodnější podmínky pro jednotlivé nástroje financování, současně je však potřeba splnit řadu specifických požadavků. V České republice se tomuto věnují Česká exportní bankaExportní garanční a pojišťovací společnost.

Podsekce:

Shrnutí:

  • V podmínkách silné konkurence musí dodavatelé obvykle poskytovat svým odběratelům tzv. dodavatelské úvěry.
  • Na trhu je k dispozici řada různých nástrojů k financování exportu. Volba konkrétní metody pro danou vývozní operaci tak závisí především na charakteru transkace (hodnota, splatnost, typ zboží atp.) a specifických potřebách vývozce.
  • Při financování vývozu je možné využít služeb obchodních bank, specializovaných finančních institucí a institucí, poskytujících financování a pojišťování vývozů se státní podporou

Klíčová slova anglicky: export finance, buyer´s credit, bank loan, factoring, forfaiting.

Pokračovat na Pravo a export

Autor textu
Doc. Ing. Josef Taušer, Ph.D.

Děkan Fakulty mezinárodních vztahů VŠE a garant navazujícího magisterského oboru Mezinárodní obchod. Specializuje se na mezinárodní finanční řízení a řízení rizik. Tuto problematiku přednáší na prestižních evropských školách ve Vídni, Lyonu a Nantes.

Copyright © 2016 by Export Guru. All rights reserved. Created by noBrother.