Alternativní financování exportu

Potřeba dodatečných zdrojů financí ze strany podnikatelských subjektů oživila v šedesátých letech minulého století některé tradiční finanční metody a postupy, které tou dobou již téměř upadly v zapomnění. Ukázalo se, že tyto metody nejenže jsou po přizpůsobení modernímu podnikatelskému prostředí stále životaschopné, ale mohou poskytnout tuzemským i přeshraničním obchodníkům novou, alternativní možnost financování obchodních aktivit.  Služby spojené s tímto druhem financování obvykle poskytují specializované finanční subjekty, často organizačně a finančně napojené na komerční banky.

Faktoring

 

Alternativní metody financování reagují na naléhavé finanční potřeby podnikatelských subjektů.

Jde o soubor finančních operací, založených na postoupení souboru pohledávek s krátkodobou odloženou splatností. Pohledávky vytváří dodavatel průběžně u relativně stabilního okruhu zákazníků na základě pravidelně uzavíraných a realizovaných kupních smluv, případně smluv o dílo. Převzetí pohledávek a jejich zálohování probíhá v souladu s uzavřenou faktoringovou smlouvou. Původní pohledávky dodavatele mění postoupením svého majitele a faktor se po převzetí pohledávek stává jejich věřitelem. Faktoring je vhodným produktem pro většinu komerčních oborů a umožňuje řešit financování výrobních a obchodních aktivit závislých zejména na rychlé obrátce výrobního a obchodního cyklu a z ní vyplývajících nároků na provozní kapitál. Provozuje se ve dvou základních formách, použitelných jak v obchodě tuzemském, tak i pro export.

Tuzemský faktoring je vhodný pro operace, u kterých má dodavatel, odběratel i faktor místo svého sídla nebo podnikání v jednom státě. Dodavateli vzniká splněním závazku z kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo pohledávka za odběratelem, splatná k určitému datu v budoucnu. Vzniklou pohledávku postupuje faktorovi, který ji dohodnutým způsobem financuje. Ke lhůtě splatnosti faktor pohledávku inkasuje.

Exportní faktoring je vhodnější v těch případech, mají-li dodavatel a odběratel osoby místo svého sídla nebo podnikání v různých státech. V těchto případech lze použít principu dvou faktorů, z nichž jeden má sídlo v zemi prodávajícího a financuje pohledávku, druhý faktor má sídlo v zemi kupujícího a má za úkol zajistit inkaso pohledávky. Oba faktoři tak mohou plně využít znalostí prostředí, ve kterém se pohybují a vyvíjejí své aktivity.

Převzetí pohledávky lze realizovat jak ve formě regresního faktoringu (s postihem vůči původními věřiteli), tak i ve formě bezregresní (bez postihu). V obou uvedených případech provádí faktor po marném uplynutí lhůty splatnosti pohledávky běžné inkasní kroky, které vycházejí ze zvyklostí, existujících při obchodování konkrétní komoditou nebo ze vzájemné úmluvy mezi prodávajícím a faktorem. Pokud se nepodaří dosáhnout úhrady kupní ceny, pak v případě regresního faktoringu vrací faktor pohledávku zpět dodavateli, v případě bezregresního faktoringu nese inkasní riziko sám. V případě bezregresního faktoringu bývá zvykem sjednat pro rizikovou část pohledávek spoluúčast dodavatele.

Předmětem faktoringu nejsou obvykle jednotlivé dílčí pohledávky, ale celý nebo mírně redukovaný objem pohledávek za určité časové období. Pohledávky jsou zpravidla zajištěny pouze kvalitně uzavřenou kupní smlouvou. Mohou mít například podobu dodavatelských faktur s potvrzením odběratele o převzetí předmětu koupě. Lhůta splatnosti se za celé portfolio pohledávek pohybuje v průměru kolem 90 dnů, splatnost jednotlivých pohledávek obyčejně nepřesahuje 180 dnů. V momentě převzetí pohledávky faktor pohledávky financuje až do výše 80% dlužné kupní ceny. Zbývající částka, snížená o diskont a odměnu faktora, je dodavateli uhrazena ve lhůtě splatnosti pohledávky. Kromě financování mohou být předmětem smlouvy i další služby faktora, jakými jsou např. správa pohledávek, analýza bonity klientů, a další.

Před uzavřením faktoringové smlouvy prověřuje faktor, zda je portfolio pohledávek klienta vhodné pro realizaci transakce. Vyžaduje obvykle dodržení minimálního dohodnutého objemu pohledávek, při čemž s výší jejich objemu se jeho odměna může snižovat. Koncentrace pohledávek za jedním klientem by neměla přesáhnout 20% z jejich celkového objemu. U bezregresního faktoringu bývá pro rizikovější část pohledávek stanovena 20-30% spoluúčast, silně rizikové pohledávky mohou být z portfolia vyloučeny úplně. Podobně se vylučují i pohledávky, vzniklé za odběrateli, kteří jsou s dodavatelem „ve spojení“ (tj. propojeni kapitálově nebo právně), nebo jsou navzájem „ve spojení“ vůči třetí osobě (např. mateřská a dceřiná společnost nebo dceřiné společnosti navzájem). Výsledek analýzy portfolia pohledávek se promítá do výše odměny faktora.

Faktoring je relativně snadno dostupný zdroj financování přeshraničního obchodu, který klientovi může přinášet některé výhody:

  • disponibilitu finančních prostředků ve sjednané výši bezprostředně po realizaci kupní smlouvy,
  • možnost účinnějšího plánování likvidity,
  • schopnost nabídnout výhodnější platební podmínky odběratelům a tím zvýšit vlastní konkurenční schopnost,
  • takřka neomezenou dostupnost zdrojů financování, závisející pouze na výši realizovaného prodeje,
  • nižší finanční náklady oproti tradičním zdrojům financování,
  • žádné dodatečné zajištění obchodní operace.
  • Forfaiting

Jde o finanční operací, založenou na postoupení jediné pohledávky se střednědobou nebo dlouhodobou odloženou splatností. Pohledávku vytváří dodavatel na základě uzavřené, realizované a platebně bezpečně zajištěné kupní smlouvy. Převzetí pohledávky a její zálohování probíhá podle uzavřené forfaitingové smlouvy. Původní pohledávka mění postoupením svého majitele, jejím věřitelem se stává forfaitér. Forfaiting umožňuje financování výroby a obchodu zejména se zbožím a službami investičního charakteru, které jsou zpravidla vázány na poskytování střednědobých a dlouhodobých dodavatelských úvěrů.

Postoupení pohledávky je u forfaitingu zásadně realizováno ve formě bezregresní, tedy bez postihu vůči původnímu věřiteli. V případě, že pohledávka není uhrazena v dohodnuté lhůtě splatnosti, provádí běžné inkasní kroky forfaitér sám, při čemž by při vymáhání pohledávky měl respektovat běžné obchodní zvyklosti a obsah forfaitingové smlouvy. Riziko platební neschopnosti nebo nevůle odběratele nese forfaitér sám.

Předmětem forfaitingu jsou vždy jednotlivé pohledávky, zajištěné vysoce kvalitními platebními nástroji. Ideálními nástroji jsou:

  • převoditelný dokumentární akreditiv,
  • směnka avalovaná bonitní bankou,
  • abstraktní bankovní záruka.

Konkrétní lhůty splatnosti pohledávky nejsou ustálené, obvykle se však jedná o střednědobé a dlouhodobé pohledávky s relativně vysokým stupněm rizikovosti. Bezprostředně po svém postoupení je pohledávka dodavateli zálohována do výše 80 až 90% své hodnoty. Zbývající část pohledávky, snížená o diskont a odměnu forfaitéra, je dodavateli poukázána po uplynutí lhůty splatnosti a inkasu kupní ceny od odběratele.

Forfaiting přináší klientům následující výhody:

  • disponibilitu finančních prostředků ve sjednané výši bezprostředně po realizaci kupní smlouvy,
  • možnost účinnějšího plánování likvidity,
  • žádné dodatečé zajištění obchodní operace.

Leasing

Svou povahou není leasing nástrojem financování, má spíše charakter nájemní smlouvy, která umožňuje pořízení a střednědobé či dlouhodobé provozování zboží investičního charakteru. Charakter přeshraniční transakce získává leasing v případě, že se ho účastní subjekty se sídlem nebo místem podnikání ve dvou různých zemích. Obliba leasingu spočívá v tom, že pomáhá řešit financování investic bez nutnosti čerpání vlastních finančních prostředků a nemá bezprostřední negativní dopad na likviditu podniku.

Leasing je specifickým druhem nájmu, při kterém nájemce (uživatel) získává právo užívat zboží investičního charakteru za pevně stanovené poplatky a na předem stanovené období. Od běžného nájmu se leasing liší tím, že si předmět investice může zpravidla vybrat zájemce sám a teprve následně uzavřít leasingovou smlouvu, která umožňuje financování nákupu. Po uplynutí sjednaného období může uživatel odkoupit předmět leasingu za předem dohodnutou cenu, pokračovat v nájmu nebo jej vrátit pronajímateli.

Leasing je poskytován specializovanými finančními institucemi, propojenými zpravidla na velké komerční banky nebo finanční skupiny, případně přímo na významné výrobce. Použití leasingu je v řadě zemí spojeno se specifickými daňovými a/nebo účetními předpisy, které mohou podporovat nebo brzdit jeho použití. Leasing je flexibilní službou, která zpravidla umožňuje přizpůsobení smluvních podmínek konkrétním potřebám uživatelů. Finanční leasing (angl. financial leasing) obvykle vyžaduje uzavření smlouvy na celou dobu amortizace předmětu nájmu. Po uplynutí sjednané doby je předmět leasingu odkoupen nájemcem za předem dohodnutou, nízkou zůstatkovou cenu. Pronajímatel zůstává vlastníkem předmětu leasingu po celou dobu platnosti leasingové smlouvy. Poplatky odpovídají pořizovací ceně, úrokům včetně rizikové přirážky a odměně leasingové společnosti a jsou splatné podle vzájemné dohody.

Operativní leasing (angl. operating leasing) umožňuje sjednání smlouvy na kratší dobu, než je doba amortizace předmětu nájmu, dokonce i s možností předčasného ukončení leasingové smlouvy ze strany nájemce. Pronajímatel tak nese riziko, že po skončení leasingového vztahu nezíská dalšího zájemce o nájem. Pronajímatel se obvykle také zavazuje, že poskytne nájemci i další služby, související s předmětem nájmu, např. údržbu, servis, náhradu v případě poruchy apod. Poplatky jsou v případě operativního smluvního vztahu výrazně vyšší.

Zpětný leasing (angl. leaseback) umožňuje uzavření smlouvy na předmět, který uživatel již zakoupil a které může být výjimečně i provozován. Důvodem uzavření leasingové smlouvy je uvolnění finančních prostředků pro další podnikatelské záměry nájemce. Leasingová společnost se zavazuje předmět odkoupit a zpětně jej dát do nájmu původnímu vlastníkovi. Uživatel tak získá likvidní prostředky k použití podle vlastního záměru.

Leasing poskytuje řadu výhod:

  • financování až do 100 % hodnoty najímaného předmětu,
  • úhrada leasingových poplatků až po uvedení předmětu nájmu do provozu,
  • pořízení investice nezatěžuje bilanci podniku dluhem,
  • leasingové poplatky jsou považovány za provozní náklady a snižují základ pro výpočet daně.

Nevýhodou leasingu může být nerentabilní výše leasingových poplatků, ve kterých je samozřejmě započtena jak marže a odměna pronajímatele, tak i rizikovost nájemce. 

Shrnutí:

  • Faktoring a forfaiting představuje návrat k některým tradičním, ale osvědčeným formám financování.
  • Faktoring a forfaiting jsou metodami financování, které jsou založeny na postoupení pohledávky dodavatele.
  • Leasing nepatří mezi klasické nástroje financování, má spíše povahu nájemní smlouvy.

Klíčová slova anglicky: alternative methods of financing, factoring, forfaiting, financial leasing, operating leasing.

Autor textu
Doc. Ing. Alexej Sato, CSc.

Doc. Ing. Alexej Sato, CSc. je absolventem oboru Ekonomika a řízení zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Více než 40 let se nepřetržitě pohybuje v komerční praxi, a to jak v tuzemsku, tak i  zahraničí. Po nástupu na katedru mezinárodního obchodu VŠE v roce 1997 se pedagogicky, výzkumně i publikačně zaměřil na problematiku mezinárodních obchodních operací, mezinárodního platebního styku a financování podnikatelské činnosti se zahraničím. Má bohatou publikační činnost jako autor a spoluautor řady knižních publikací, vědeckých prací a odborných článků. Podílí se na práci Komise pro cla a usnadnění obchodu Mezinárodní obchodní komory v Paříži.

Copyright © 2016 by Export Guru. All rights reserved. Created by noBrother.